
Pláčem se směji nevinným hříchům.
Padám stále výš...
Jsem oslnivá temnota, jsem ostří, co tě hladí...
Jsem pokušení a jsem zákaz, jsem submisivní domina.
Jsem vánek živoucí smrti, jsem vichřice, co snem realitu škrtí...
Děkuji za žízeň, jež slabost prozradila,
děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla,
za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral,
Beránku děkuji, marně si neumíral.

jehož se dostane druhému,
a kdo spolu s ním cítí bolest,
když má zármutek,
ne snad z nějakého jiného důvodu,
nýbrž pouze kvůli němu.
když ostatní sotva k nalezení jsou,
jako most přes rozbouřené vody,
rozklenu se nad tebou.




Zapsaná
Pozastaveny...

Ahoj nechceš si přivydělat otvíráním emailů? Kdyžtak dej vědět.